Lis 25

Režim přenesení daňové povinnosti k DPH 2015

Tags:

Směrnice Rady Evropské unie 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty, v platném znění, dala České republice možnost rozšířit výčet plnění, při jejichž uskutečnění se použije režim přenesení daňové povinnosti, kterou ČR využila a počínaje dnem 1. 4. 2015 postupně rozšířila výčet těchto plnění.

V platnosti zůstal bez významnějších změn režim přenesení daňové povinnosti pro všechny dosud v zákoně o DPH definovaná plnění a to asi nejznámější a nejrozšířenější režim přenesení daňové povinnosti pro poskytnutí stavebních a montážních prací (§ 92e), dále pak režim PDP pro dodání zlata (§ 92b), dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 zákona (§ 92c – odpady) a převod povolenek na emise skleníkových plynů (nadále neupravuje zákon o DPH ale nařízení vlády č. 361/2014 Sb.).  Rozšíření režimu PDP od 1. 4. 2015 se týká:

  • obilovin a technických plodin,
  • kovů
  • mobilních telefonů,
  • integrovaných obvodů
  • přenosných zařízení pro automatické zpracování dat
  • videoherních konzolí,

a to tehdy, pokud celková částka základu daně překročí limit 100 000 Kč. S účinností od 1. 9. 2015 se přidala i cukrová řepa. To, jestli podléhá dodávka daného zboží režimu PDP, určí mimo cenového limitu také kód nomenklatury celního sazebníku a výslovný popis.

Vedlejší výdaje  – jak správně určit celkovou částku základu daně pro posouzení překročení limitu pro uplatnění zvláštního režimu PDP a co vše do ní zahrnout? Ustanovení § 36 odst. 1 zákona o DPH určuje, že základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby, bez daně za toto zdanitelné plnění. § 36 dále v odst. 3 písm. c) zahrnuje do základu daně také vedlejší výdaje, které jsou účtovány osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, při jeho uskutečnění. Z toho tedy vyplývá, že vedlejší výdaje (například náklady na balení či přepravu), které jsou fakturovány spolu s dodávkou, se zahrnují do základu daně a podléhají tak stejnému režimu jako věc hlavní. Je tedy zřejmé, že pokud budeme dodávat např. ocelové tyče v hodnotě 99 000 Kč (bez DPH) a náklady na dopravu budou 2 000 Kč bez DPH, na celou dodávku se použije režim PDP i přesto, že limit 100 000 Kč překročilo zdanitelné plnění jen díky vedlejším nákladům. Toto platí i v případě, že jsou vedlejší náklady odběrateli doúčtovány dodatečně.

Postupné dodávky vs. opakované dodávky – v případě, kdy dodáváme několikrát denně jednomu zákazníkovi na základě jeho objednávek vybrané zboží, jednotlivé hodnoty dodávek se nesčítají a výše základu daně se posuzuje u každého samostatného zdanitelného plnění zvlášť. Jedná se o tzv. postupné dodávky a obdobně se postupuje i u dodávek v průběhu delšího období. Pokud však jde o opakovaná zdanitelná plnění uvedená v § 21 odst. 9 zákona o DPH, kdy se opakovaným plněním rozumí uskutečnění zdanitelných plnění ve sjednaných lhůtách během zdaňovacího období, přičemž se v rámci smlouvy jedná o plnění zbožím stejného druhu, které je navzájem zastupitelné nebo službou stejné povahy, považuje se takové plnění za uskutečněné nejpozději posledním dnem zdaňovacího období. V souladu s tímto ustanovením tedy dodavatel vystaví jeden daňový doklad za všechny dodávky uskutečněné v daném zdaňovacím období a základy daně se pro účely stanovení limitu 100 000 Kč sčítají.

Více druhů zboží – pokud daňový doklad obsahuje dva druhy zboží, z nichž jedno by režimu PDP podléhat mohlo a druhé ne, posuzuje se způsob uplatnění DPH u každého druhu zboží zvlášť. Znamená to tedy, že pokud hodnota zboží, které by režimu PDP mohlo podléhat, přesáhne limitní částku, budou na daňovém dokladu uvedeny dva způsoby uplatnění DPH a to pro vybrané výrobky režim PDP a pro ostatní běžný režim DPH (hodnoty se nesčítají).

Cizí měna – v praxi se může stát, že dva tuzemské subjekty mezi sebou fakturují v cizí měně. V tomto případě je zásadní, jaký kurz použije daňový subjekt pro přepočet cizí měny na českou. Nesprávné použití kurzu nám může způsobit, že zdanitelné plnění, které mělo být v režimu PDP, chybně zdaníme v běžném režimu a naopak. Jaký použít kurz pro přepočet cizí měny na českou nám určuje § 4 odst. 5 zákona o DPH, a sice kurz platný pro osobu provádějící přepočet ke dni uskutečnění zdanitelného plnění, a to kurz devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou nebo poslední směnný kurz zveřejněný Evropskou centrální bankou.

Rozsah plnění – spolu se zařazením vybraných výrobků do režimu přenesení daňové povinnosti vznikla i potřeba nových kódů předmětů plnění pro správné sestavení tzv. Výpisu z evidence. K těmto novým kódům se váže i automatické nastavení měrných jednotek v rozsahu plnění. Například kovy mají kód 13, na který je navázána měrná jednotka kilogram. V případě opravy základu daně, kdy původní daňový doklad byl vystaven v režimu PDP, z důvodu např. množstevní slevy či uplatnění skonta nelze z daňového dokladu doplnit údaj o rozsahu plnění, neboť k faktickému snížení hmotnosti dodávky nedochází, se do výpisu z evidence uvede tato oprava ceny s nulovou hodnotou.

Výhled do roku 2016 – do režimu přenesení daňové povinnosti bude od nového roku zařazeno dodání nemovité věci plátci, pokud se plátce, který nemovitou věc dodává, rozhodne dle § 56 odst. 5 zákona o DPH uplatnit daň při dodání nemovité věci jinému plátci (toto plnění by jinak bylo považováno za osvobozené). Od 1. 1. 2016 také odpadá povinnost sestavovat Výpis z evidence pro účely DPH, neboť tento bude nahrazen tzv. Kontrolním hlášením.

Ing. Vendula Opravilová

 

No comments yet.

Leave a Comment

reset all fields